PED Academy School,
základní škola, s.r.o.
Boudníkova 2514/7,
180 00 Praha 8 - Libeň
číslo účtu: 2001865064/2010
telefon: 776 688 977
email: school@pedacademy.cz
IČO: 09 499 768
IZO: 181 119 838
ID datové schránky: mcei9ra
Naším cílem je mít v týmu takové učitele, kteří vidí vzdělávání stejně jako my, nadchnou se pro náš vzdělávací program, sdílejí naši vizi a jsou schopni a ochotni ji plnit. Současně je pro ně motivující rozšiřování svého vzdělání v oblastech, které jsou pro náš systém výuky podstatné.
Proces výběru učitelů je tedy delší a náročnější. Nejde nám jen o kvalitního pedagoga, ale o pedagoga zapáleného pro naši „věc“. V procesu přijímání jsou samozřejmostí opakované náhledy, koncept pohovorů, proškolení, kdy učitelé dostávají naše „manuály“ na celý náš systém vzdělávání od struktury hodiny, podpory dětí, přes vzdělávací plány až po systém testů. Nechybí ani systém informovanosti a komunikace s našimi klienty (rodiči), včetně důležitosti našich hodnot.
Albert Einstein: „Kreativita je hrající si inteligence.“
Děti mohou využívat PED Club před vyučováním, v polední přestávce a po vyučování si mohou vybírat aktivity.
Snažíme se, aby děti měly co nejvíce zážitků, byly kreativní. A náš systém odpoledních trimestrálních aktivit je takové sbírání zážitků.
Děti mohou prozkoumat prostřednictvím aktivit řadu zajímavých oblastí. Mohou si vybírat aktivity dle jejich zájmu (nabídka aktivit poroste s počtem dětí, které navštěvují školu a naším cílem je nabídnout dětem několik aktivit, ze kterých mohou vybírat). Budeme velmi rádi za partnerství a spolupráci rodičů a prarodičů, abychom dětem mohli postupně nabídnout co nejvíce zážitků.
Mezi aktivity, které bychom dětem rádi postupně nabídli patří:
Vy vyšších ročnících navíc plánujeme i malé cesty za poznáním. Jak řekl Oskar Wilde, cestování zlepšuje mysl a odstraňuje předsudky a s tím nelze než souhlasit.
Děti mají od narození touhu učit se nové věci, učí se sedět, stát, chodit, stavět stavebnice, vzít tužku do ruky, to vše za podpory rodičů. Rodiče mají společně s dítětem z těchto pokroků radost. Odměnou pro děti je to, že to dokázaly.
Při nástupu do školy se každý budoucí žák těší na to, co vše se naučí, má velká očekávání, chce znát písmenka, chce umět číst, chce znát číslice, chce se naučit počítat, chce se dozvědět mnoho nových zajímavých věcí. Touha dítěte věci poznávat je postavena v duchu: já to dokážu, já to chci umět a mojí odměnou je ten proces a výsledek procesu, tedy to, že to umím, že jsem to dokázal, nikoliv to, že za to něco dostanu.
Děti začínají dostávat za ten pro ně přirozený proces poznávání odměny. Dostávají razítka, hvězdičky, později známky. Rodiče je podporují, ale velice často děti slyší místo „To jsi to hezky napsal, udělal, vybarvil“, větu, „Ty máš jedničku, zlatou jedničku“. Děti začnou získávání vědomostí chápat jinak, již tolik neslyší tu podporu „To je pěkné, to se povedlo, to mám radost z toho, že se ti to povedlo“, ale spíše slyší „To mám radost, ty jsi dostal jedničku“. Později se rodiče již rovnou dotazují „Co jsi dostal za známku?“.
Dítěti se postupně začíná vytrácet ta přirozená touha po vědění a důležitou úlohu u něj začíná hrát touha po odměně, po známce. Když budu mít hodně jedniček dostanu hračku, knížku, pozornost rodičů, pozornost prarodičů, odměnu za vysvědčení. Dítě často neslyší motivaci a podporu typu, to by bylo pěkné, kdyby se ti podařilo psát bez chyb, snažit se dělat méně chyb, zvládnout to a to, často slyší pouze výsledek, známku. Známka pro něj začne hrát důležitou úlohu. Chce přeci dělat rodičům, učitelům radost. Oni se na známky ptají. Známky jsou důležité.
Jenže pak přijdou dvojky, trojky, čtyřky a i pětka. Ne vždy se dětem vše povede, ne vždy mají vše bez chyb. Dvojka pro ně může znamenat neúspěch, doma uslyší „Ty máš dvojku, příště to bude určitě jednička“. Již tolik neslyší „Ukaž, co se ti nepovedlo, vysvětlíme si to, příště se pokusíš tuto chybu neudělat“. Mnoho rodičů se ptá na známku, ne na obsah známky. Jen málo rodičů známky doma nikdy nekomentuje a soustředí se na obsah poznání. S každou horší známkou je to horší. Začíná tzv. zaškatulkování, ten má jedničky, ten má dvojky, ten je trojkař. Dítě je zaškatulkováno u spolužáků, od učitelů, doma se známky řeší. Nemá úniku.
Dětem s jedničkami roste sebevědomí, to jsme dobří a obdivovaní, dětem s horšími výsledky sebevědomí klesá a hledají jiné možnosti, jak na sebe upozornit. Všem se však společně vytrácí touha po poznání a jen u málokoho dlouhodobě vydrží.
Systém hodnocení a známkování je v České republice pevně zakořeněn, přesto však lze úlohu známek utlumit, a naopak posílit hodnotu poznávání.
Naši učitelé si s dětmi stanovují třídní pravidla, učitel poukazuje na to, co se žákovi povedlo, co se nepovedlo, na čem budou pracovat. Snažíme se, aby pro děti bylo důležité to, co umí, co se naučily, mají z toho radost a pokud něco nezvládají, snaží se to naučit. Děti píší několikrát ročně naše interní srovnávací testy, výsledek je ale vždy v procentech, lze tedy snadno poukázat na úlohy, které se povedly a ty, které se nepovedly.
Děkujeme rodičům za podporu dětí v jejich snažení a za citlivý přístup v oblasti hodnocení. Součástí pololetního a závěrečného hodnocení každého žáka je, mimo slovního hodnocení znalostí, i hodnocení přístupu žáka k výuce. Pro rodiče by měl být signálem, ví, jak se jeho dítě snaží a hlavně, jak má zvládnuté studijní návyky. Zda plní své povinnosti, je na hodiny připraveno, má vždy úkoly. Dobře spolupracuje se spolužáky. Má o výuku zájem. Je samostatné. Toto jsou oblasti, které jsou pro budoucí úspěšné studium důležitější než několik nepovedených prací. Pokud děti tyto návyky nezískají, s příchodem na gymnázia se stávají neúspěšní.
Učitel může ovlivnit mnoho důležitých aspektů v životě člověka. Kromě vzdělávání pomáhá také formovat osobnost dítěte a často i jeho budoucnost.
Z tohoto důvodu je vhodné, aby se dítě ve svém životě setkalo s více učiteli. I přesto, že se všichni učitelé řídí stejnými osnovami, tak každý učitel přináší svůj styl, jiný smysl pro humor, jiné metody výuky, zahraniční vyučující navíc jiný přízvuk. Děti bez zkušenosti s různými učiteli se mohou rozvíjet v závislosti na stylu výuky jen jednoho konkrétního učitele. Naopak rozmanitost učitelů pomáhá dětem stát se přizpůsobivějšími. Nový učitel dává dětem prostor a příležitost začít znovu.
Každým rokem (nejdéle po dvou letech) dochází ke změně anglického vyučujícího, stejně tak třídní učitel neučí děti celý první stupeň. Vyučující některých výchov (TV, HV) a některých předmětů (IT) mohou děti provádět i delším období.
Za důležité považujeme nadšené učitele, kteří se řídí filozofií školy a každá změna učitele je tak pro děti v důsledku přínosem na jejich cestě za vzděláním.